Věhlasný Mark Twain přímo pohrdal lidmi, kteří tvrdili, že psaní je dovednost, která se dá naučit. „Člověk, který se s tímto darem nenarodil, má o příběhu, který chce papíru svěřit, jen mlhavou představu. Vlastně žádnou. Nemá žádnou představu ani žádný příběh“.
- Podrobnosti
- Hana Průšová
Každoročně je ve světě vydáno přes 2 miliony titulů, Česká republika si z tohoto čísla ukrajuje zhruba 15 tisíc. Pocit autorů, kteří za textem své knihy právě píší poslední tečku, se od Twainových dob nezměnil. Ale ti současní mají oproti svým předchůdcům nesrovnatelně více možností, jak si tvůrčí proces zjednodušit, ulehčit.
Američan Michael Green, kterého psaní odvedlo od jeho původní profese datového analytika, vzpomíná, že ho myšlenka na využití technologií napadla někdy uprostřed psaní první knihy. „Právě jsem pracoval na editaci a začal jsem mít pocit, že ten příběh má možná až příliš mnoho postav a zápletek. Všechny poznámky jsem měl napsané na hromadě papírů a zdálo se mi, že už se v tom ztrácím.
A tak jsem sáhl po zkušenostech ze své původní profese a vymyslel jsem první verzi nástroje, který mi všechny myšlenky a nápady pomohl utřídit a dotáhnout do konce. Jestli využít analýzu dat byl nebo nebyl dobrý nápad, jsem nevěděl. Ale mí přátelé byli nadšeni a tak vznikl komplexní pracovní nástroj pro každého spisovatele“. Výsledkem Michaelova snažení je Lynit – platforma, kde dle slov nejen autora, ale i uživatelů (momentálně je v beta verzi) zapadnou všechny dílky skládačky příběhu do sebe snadněji, rychleji a přesněji.
O tom, jestli příběh čtenáře zaujme, rozhoduje jeho struktura a provázanost jednotlivých prvků. Pokud něco z toho není tip top, čtenář může pochybovat, jestli knihu stojí za to číst. Michael Green je přesvědčen o tom, že mnoho autorů románů začíná na svém příběhu pracovat s jen základní představou o něm nebo o jeho aktérech. Jeho virtuální dítko bylo stvořeno, aby byla tato základní představa rozpracovávána, doplňována a její jednotlivé stavební kameny byly smysluplně logicky propojovány a vizualizovány.
Obdobných platforem s různou mírou sofistikovanosti vzniklo již velké množství. Autoři některých oplývají zcela nepochybně kromě lásky k psaní příběhů také smyslem pro humor: jak jinak si vysvětlit, že se můžete v rámci realizace svého uměleckého počinu nechat třeba i šikanovat, pokud nedodržíte termíny, které jste si sami stanovili? Pro začátek třeba decentním zvukovým signálem v hujerovském stylu – Pane profesore, už je čas! - aneb konec přestávky, zpátky ke strojům. Pokud máte ale skutečně silně vyvinutou slabou vůli, může vám šikovná appka třeba zablokovat přístup na internet nebo nechat zčervenat monitor, než svůj úkol splníte.
Oldschool spisovatel tyto funkce zřejmě nevyužije, ačkoliv se bude muset i s tímto problémem poprat, pokud bude chtít udržet krok s nastupující technologicky zdatnější generací autorů. Technologie byly součástí jejich životů odjakživa, na druhou stranu na ně podle Michaela Greena zhusta příliš spoléhají.
Odpověď na otázku v titulku článku je tedy jasná. Ano, dokáží, a dokáží i víc. V roce 2020 projekt Digitální spisovatel, jehož výstupem je série povídek, které pro Český rozhlas napsala umělá inteligence pomocí rozsáhlé neuronové sítě. Pedagožka a filozofka Dita Malečková a odborník na umělou inteligenci Jan Tyl (oba na projektu spolupracovali) se shodují na tom, že „Digitální spisovatel je výzva lidské tvořivosti, ve které nemusí obstát každý“.
Nemáte oprávnění vkládat komentáře