Argentinské město bojuje proti ekonomické a klimatické krizi zavedením městského zemědělství  

Na pozadí ekonomické krize město bojovalo s následky klimatických změn v podobě povodní, požárů a tzv. městských tepelných ostrovů, kdy části zástavby vykazují výrazně vyšší teplotu než jejich okolí.

V reakci na kritický rok 2001 zavedlo Rosario v roce 2002 program městského zemědělství Urban Agriculture Program (UAP), jehož primárním účelem bylo vytvoření pracovních míst a zajištění potravin pro obyvatele. Tento program se postupně stal alfou i omegou sociální a klimatické politiky města a v červnu 2021 zvítězil v soutěži WRI Ross Center Prize for Cities. Ta se zaměřuje právě na projekty, ve kterých města kreativním způsobem bojují s klimatickými změnami a sociálními nerovnostmi.

V rámci UAP poskytlo Rosario vhodné městské pozemky obyvatelům k zemědělskému využití, s původním záměrem zvýšení dostupnosti potravin a kupní síly obyvatel. Celková plocha v programu zařazených zemědělských ploch však dosáhla 75 ha, a tak město přistoupilo ke zřízení stálých i příležitostných tržišť. Namísto dovážených potravin získali obyvatelé přístup k lokálním, cenově dostupným zemědělským produktům, které přirozeně doplnily i výrobky z nich jako nakládaná zelenina, sirupy, zavařeniny nebo přírodní kosmetika.

V projektu je v současnosti zapojeno téměř 300 městských zemědělců, a 65 % z nich jsou ženy, které své produkty na trzích také prodávají. Jednou z nich je Marisa Fogante, která situaci komentovala: „Pro zákazníky je to velké plus – naše produkty jsou čerstvé a cenově dostupné, protože odpadají náklady za přepravu z až 500km vzdálených měst. Vyvinul se zde efektivní systém produkce, prodeje a spotřeby lokálních produktů, které jsou dostupné všem“.

Město se postupně transformovalo do urbánní zemědělské oblasti, kde jsou s kulturou zemědělské malovýroby každodenně „konfrontováni“ všichni obyvatelé, od dětí mladšího školního věku po seniory, prostřednictvím celé škály sociálních programů. Tržiště v nízkopříjmových lokalitách se stala také místem konání vzdělávacích a kulturních akcí.

Původní ekonomický a sociální přínos programu doplnily pozitivní změny v oblasti klimatu. V oblasti Rosaria se totiž původně pěstovala převážně sója na export, vše ostatní bylo nutno dovážet. V Rosariu se dnes ročně vypěstuje 2 500 tun ovoce a zeleniny, s objemem přepravy potravin tak výrazně klesla produkce skleníkových plynů, studie uvádí až 95% pokles. Přeměna nevyužité půdy na zemědělské plochy dále zvýšila schopnost půdy zadržovat vodu, což výrazně snížilo jak riziko záplav, tak průměrné teploty měřené v Rosariu.

Pablo Javkin, starosta Rosaria, reagoval na ocenění slovy: „Udržitelná produkce potravin je klíčovou strategií naší politiky v oblasti klimatu. Je zdrojem pracovních příležitostí a sociální soudržnosti, důvodem zlepšení životního prostředí a zdraví našich obyvatel – a to všechno nás činí odolnějšími vůči klimatickým změnám“.