Tání ledu v Antarktidě: Čeká nás Vodní svět?  

Klimatické změny a stoupající teplota na Zemi navíc způsobují, že tání ledu se postupně zrychluje. Co by se stalo, kdyby roztál všechen naráz? Vzpomínáte si na závěrečnou scénu z filmu 2012? Asi tak nějak….

Ledové krunýře pokrývají jak oblast severního pólu (Arktida), tak oblast jižního pólu (Antarktida). Začněme na severu. „Naštěstí“ tání ledu v Arktidě nemá na stoupání hladiny moří vliv. V oblasti severního pólu totiž zmrzlá voda tvoří „ledový kontinent“ – vrstvu asi 1,9km silného ledu, která pokrývá Severní ledový oceán. „No a?“ řeknete si. Namísto čtení kostrbatého popisu jděte do kuchyně, napusťte sklenici vody a hoďte do ní tolik ledu, kolik se tam vejde. Zvenčí udělejte na sklenici značku v místě, kam dosahuje hladina, a běžte si dát do obýváku latté. Až se vrátíte, led bude pryč, ale hladina vody bude na stále stejné úrovni. Není to zázrak, je to prosté, milý Watsone – hustota vody je vyšší než hustota ledu, který v ní plave, a led má zase větší objem. Kdybyste led ze sklenice vytáhli, hladina pochopitelně klesne. Postupným odtáváním ale větší množství vody s menším objemem zaplňuje prostor po ledu, který hladinu držel na určité úrovni. Objem vody je – přesně stejný jako původní objem ledu pod hladinou. Voila!

Na jihu je ale všechno jinak. Antarktida je poloostrov pokrytý ledem, jehož objem je 25 400 000 km³. Výzkumy ukazují, že během posledních 25 let se tam tempo odtávání ledu zvýšilo o 65 %. Thomas Slater ze Střediska pro polární průzkum a modelování v Leedsu řekl, že „se naplňují nejčernější scénáře o průběhu globálního oteplování. Takové tempo zvyšování hladiny moří bude mít závažné dopady na obyvatele pobřežních oblastí ještě během tohoto století“. Anders Levermann z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima dodává: „Hladina moří extrémně poroste i v případě, že se nám podaří dostát závazkům Pařížské dohody. Budoucnost si nás bude pamatovat jako ty, kteří zatopili New York“. (Pozn. red. Pařížská dohoda o změně klimatu z roku 2015, předmětem je závazek snížení emisí skleníkových plynů o nejméně 40% ve srovnání s rokem 1990, a to do roku 2030.)

Průměrná tloušťka ledu v Antarktidě se blíží 5 km, a to na ploše přibližně o rozloze Severní Ameriky. Univerzita v Novém Jižním Walesu prováděla výzkum změn klimatu, jehož součástí byl také odhad vývoje do budoucna. Vedoucím projektu byl profesor Steven Sherwood, který přišel s poměrně alarmujícím prohlášením: „Pokud se emise skleníkových plynů dramaticky nesníží, průměrná teplota na Zemi stoupne do roku 2100 nejméně o 4 °C, což je dvakrát více, než je obecně považováno za nebezpečný vzestup. Zvýšení o 4 °C by nebylo nebezpečné – znamenalo by katastrofu. Ve většině tropických oblastí by znamenalo takovou změnu, která by je s velkou pravděpodobností vylidnila. Znamenalo by to roztání ledu jak v Grónsku, tak v Antarktidě a dalších oblastech. Jen roztání antarktického ledu by zvýšilo hladinu moří o 6,5 m, což by bohatě stačilo na zaplavení všech měst na pobřežích všech kontinentů. Pokud by roztál led v Antarktidě, Grónsku a k tomu i všechny světové ledovce, hladina moří by stoupla o 70 m. Sedmdesát! Zapomeňte na 2012, tady už je aktuální Vodní svět.

Už víte, kdo ve vašem okolí staví archu?